Jmenuji se Milan Simr. Narodil jsem se v hornické Příbrami roku 1962, kde jsem pobýval až do svých 18 let.Zde jsem vystudoval strojní průmyslovku.Od malička mne zajímala technika, otec byl blázen do aut, takže pro něho byl nejlepší výlet do Prahy, kde jsme před hotely či na Václaváku obdivovali západní káry.Už tehdy jsem při pohledu na naše auta cítil, že designéři neměli asi svůj den a pokoušel se dělat návrhy aut a oznámil otci, že bych chtěl být designérem. Bohužel jediné dvě pořádné školy byly v Itálii a ve Švýcarsku / Colani a Sbaro /,ale jaksi výměnné pobyty žáků tenkrát nějak ještě nefungovaly, takže jsem na průmyslovce navrhoval cirkulárku, převodovku pro traktor a jiné tolik potřebné stroje, které s mojí potřebou „dělat pěkné věci“ moc nekorespondovaly.Po pár návštěvách vojenského, leteckého a technického muzea, kde jsem poprvé zblízka uviděl letadla bylo „vymalováno“. Dnes si uvědomuji jak je ten náš svět malý, když bydlím skoro za rohem od autora modelů, zde umístěných.

    Takže od malička / zhruba od 8 let / jsem začal s modely a stačil po dobu asi deseti let lepit průběžně celou naši produkci z KP a Směru a Plasticartu.První model byl pytlíkový Delfín, druhý MiG-19.

Na rozdíl od mých kamarádů, kteří modely nenatírali , jsem v tom měl hned od začátku jasno.Nenatřený model – rovná se paskvil. Vyřešil jsem to nákupem syntetických barev Industrol, tmavě zelené a světle modré, prodávaných tehdy pouze v kilových balení. Pak jsem si jednou na pouti vystřelil pytlíkové modely Frog / na tři špejle za deset Kč / Baderův Spitfire,  P-40B a P-47.To bylo slávy, neboť západní modely byly  pouze v Tuzexu za bony, občas v Pragoimpu.Poslední možnost byl nákup na burzách, za „tržní“ ceny.Podkladů bylo poskrovnu, třeba jsem je sháněl v pražském polském informačním středisku.Ale pro mne byla základní biblí „ Letadla čs. pilotů“ od V.Šorela s ilustracemi J.Velce /, autora pěkných krabiček, dodnes maluje pro Revela.

   Poprvé jsem se svezl na Blaníku na příbramském letišti v roce 1980.Byl to aerovlek a pilotem byl můj pozdější instruktor pan M. Staněk, který mne poté učil na letounech Z-126,226 /C-105, 205/, na kterých jsem nalétal 30 hodin před odchodem do pilotní školy v Košicích.Chtěl jsem se stát vojenským pilotem, ale tenkrát to pro mne byli „ bozi “a já pochyboval, že bych se mezi tuto kastu dostal.Po úspěšné prohlídce v ÚLZ / Ústav leteckého zdravotnictví / v Praze , hlavně po psychologických testech jsem začal věřit, že se chlapecký sen uskuteční.I když začal tak, že mě ukradl měsíc posledních prázdnin, když místo abych já proháněl holky u vody, tak proháněl někdo mne. Přijímač je pro nás – kluky z civilu docela šok, ráno vás vzbudí v 6 a půl hodiny běháte kolem ubytovny, pak si nasadíte masku a plazíte se v parku na Bankově mezi důchodci. Pořád počítáte ,kdy „už to přijde“, ale nechají vás vycukat rok a půl.

   Pak přijde den D a začne pilotní výcvik ve třetím semestru a to na dnes již legendárním Delfínku. Měli jsme i jednosedadlovou verzi RS, což byla eRka bez okrajových nádrží. Ve třetím ročníku L-29ku vystřídal Albatros ve třech verzích C, ZA a V.A konečně v posledním ročníku jsme se dostali do Přerova, kde nás čekaly konečně pořádné „roury“ – MiGy-21, zde ve verzích F, U a UM. To už byla jiná káva.

   V létě 1985 jsem nastoupil ke svému prvému bojovému útvaru – 47. průzkumnému leteckému pluku do Hradce Králové, který se zrovna stěhoval z Pardubic, kde dlouho „ okupoval “ letiště spolu se 4. stíhacím leteckým plukem.Z Hradce se stěhoval 30. bitevní letecký pluk, který byl nově vyzbrojen Su-25 a ty se nevešly do zdejších úzkých úlů. Škoda, že mi těsně unikla legenda MiG-15, byla nahrazena letouny L-39ZA. Hradecké letiště bylo asi nejbohatší letiště v republice na provozovanou leteckou techniku.47. pzlp měl 4 letky /1. a 2.s MiG-21R, 3. se Su-22 a 4. s L-29R /.Dále zde byl fotolet a vrtulníky pro přepravu funkcionářů 10. letecké armády. Po zrušení Hradce v roce 1993 jsem byl převelen do Náměště nad Oslavou / podle některých znalců nejlépe vybavené polní letiště v republice /. Tady jsem až dosud, pracuji ve funkci inspektora bezpečnosti letu a instruktor L-39ZA. Mým koníčkem je fotografování, modelaření a letecká historie. Když si uvědomím, co se vše jen za mých zhruba 25 let služby změnilo. Odchod MiGů-15 ze služby, zavádění a zrušení Su-22 a 25, konec všech verzí MiGů-23, kratkodobé zavedení a konec MiGů-29, odchod legend jako Mi-4, Il-14 a L-29.Ještě se dožiji letité snahy o  zavedení nového nadzvukového letounu a konce dle mého největší legendy – MiGu-21 a jeho nahrazení Gripenem.

   Měl jsem štěstí, že se mi celkem vyhnula akce „Kulový blesk“ a za svoji kariéru jsem se stěhoval jen dvakrát na rozdíl od většiny mých kolegů , kteří byli od revoluce stále na cestách od posádce k posádce nové / která se teprve bude rušit, že/. Bydlím v Třebíči, mám tři děti , starší dceru Kateřinu /19 let / a dvojčata Pavlínku a Martina /17 let / a pomalu přemýšlím, co budu dělat za 2 roky, až definitivně opustím tento kolotoč předběžných příprav a létání. Ale jedno vím jistě, a to , že modelařit nepřestanu!

Jak šel čas:

1980 – 1981   branecký kurz      C-105, 205
1982          abstinence létání
1983          Košice                              L-29, RS
1984          Košice                              L-39C, V, ZA
1985          Přerov                             MiG-21F, U
1985 – 1990   Hradec Králové   MiG-21R, US, UM
1990 – 1993   Hradec Králové    Su-22M4, Su-22UM3K, L-29
1993 – 2001   Náměšť n. Osl.     Su-22M4, Su-22UM3K, L-29
2002          Náměšť n. Osl.            L-29, CF-188, CT-155
2003          Náměšť n. Osl.            L-39C, ZA , Hawk
2004 – ??     Náměšť n. Osl.          L-39ZA, T-2, F-16BM
Celkem cca    2200 letových hodin